Kniha o českém osudu ve druhé polovině 20. století - skromný, nenápadný a kultivovaný člověk Bohumil Robeš se od mládí zajímal o literaturu. V 50. letech byl z politických důvodů uvězněn a byl propuštěn až v druhé polovině 60. let. Kniha přináší koláž jeho básní, deníkových záznamů, korespondence, povídek, nových básní, esejů, úvah a dokumentů. Mnohé texty se dochovaly díky statečnosti spoluvězňů, kteří je vynášeli ven. Po návratu z vězení autor nezahořkl, ale zapojil se do kulturní práce: psal četné recenze divadelních představení, filmů a televizních inscenací do moravského denního tisku, později napsal vedle básní množství povídek, srovnatelných s povídkami např. Jiřího Stránského či Karla Pecky, ale též řadu úvah a esejů.