Čejčí pláč

Mikuláškova nevůle participovat na kulturní „normalizaci“ měla za následek desetiletou odmlku ve vydávání. Texty, jež vznikaly v této době, vycházejí v rychlém sledu až na počátku 80. let (Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čejčí pláč). Zachovávají autorův hodnotový svět, přibývá však jemných smutků z odeznělých (především milostných) dramat. Mikuláškova přírodní motivika nadále uplatňuje kontrasty univerzálních celků a jejich drobných součástí. V pokoře a bilančním tichu básní vyniká obraz „listíčka, třesoucího stromem“. Do středu pochybností se posouvá samotná řeč, básník stále více poměřuje slovo mlčením a nevyslovitelností. Nakl. Mladá fronta, Praha 1984. Původní vazba s přebalem, malá 8°, 99 stran. Dobrý stav (viz foto).